Lvíčata - 11. oddělení ŠD 2026/2027
27. 8. 2026
Kapitoly
Září
První měsíc nového školního roku je za námi a my jsme si ho v družině rozhodně nenechali jen tak proklouznout mezi prsty. Po prázdninách jsme se znovu sešli, popovídali si o tom, co jsme během léta zažili, a postupně jsme se pustili do nejrůznějších her, sportovních aktivit i společných výzev.
Hned v září jsme se vydali na safari. Nečekala nás sice žádná výprava do Afriky, ale i tak jsme měli co objevovat. Během hry jsme plnili různé úkoly, které nám pomohli se po prázdninách znovu trochu poznat a zjistit o sobě něco nového. Čekali na nás různé úkoly a hry, při kterých jsme si vyzkoušeli spolupráci, postřeh i trochu přemýšlení. Zároveň jsme zjistili, co koho baví, v čem je kdo šikovný a že společně se dá zažít spousta legrace.
Při další aktivitě jsme se na chvíli proměnili v lvíčata. Čekaly nás pohybové úkoly, při kterých jsme si vyzkoušeli rychlost, obratnost i šikovnost. Zahráli jsme si také hru Červená a černá, při které jsme si rozdělili role na dvě skupiny. Během vyprávění příběhu jsme museli pozorně poslouchat, protože jakmile zazněla naše barva, vyráželi jsme za soupeři a snažili se je chytit. Nestačilo tedy být jen rychlý, ale také pořádně poslouchat a dávat pozor, kdy přijde ta správná chvíle.
Pustili jsme se také do výroby obálek budoucnosti. Zamýšleli jsme se nad tím, co bychom chtěli v budoucnu zažít, čeho bychom chtěli dosáhnout nebo co bychom si přáli. Každý si svou obálku ozdobil podle svého a ukryl do ní své vlastní myšlenky a přání. Teď už jen zbývá počkat, co nám budoucnost přinese.
Vyrobili jsme si také knížečky nálady, ve kterých jsme se zaměřili na své pocity. Zjistili jsme, že nálada se může během dne měnit a že každý z nás může stejnou situaci vnímat úplně jinak. I obyčejný den tak může mít hned několik různých podob.
Nechyběla ani hra, při které byla potřeba pořádná dávka spolupráce a trpělivosti – Gordický uzel. Během chvilky jsme měli ruce propojené tak, že nebylo vůbec jasné, jak se z celé situace dostat ven. Museli jsme si radit, hledat správný postup a hlavně zachovat klid. Nakonec se nám podařilo uzel rozplést.
Velkou část září jsme věnovali také pohybu. Uspořádali jsme si turnaj v nohejbale a ve fotbale, kde jsme si zahráli v týmech a pořádně si zasoutěžili. Nešlo jen o vítězství, ale hlavně o to, užít si hru a trochu se po školním dni rozhýbat.
Vyzkoušeli jsme si také házení na basketbalový koš. Trénovali jsme přesnost, odhad i správnou techniku hodu. Někdy míč zamířil přesně tam, kam měl, jindy si udělal malou objížďku kolem obroučky. Každý povedený koš, ale samozřejmě potěšil.
Na své si přišli i ti, kteří mají rádi skákání. Přeskakování lana prověřilo naši koordinaci i vytrvalost. Zkoušeli jsme různé způsoby a postupně jsme zjišťovali, že správně načasovat skok není vždy tak snadné, jak se může zdát.
Na závěr jsme si zahráli oblíbenou hru Ocásky. Každý si musel hlídat svůj vlastní ocásek a zároveň se snažit získat nějaký další. Během chvíle se tak hřiště zaplnilo běhajícími hráči, kteří se snažili jeden druhému uniknout.
Září nám tedy nabídlo spoustu pohybu, smíchu, soutěžení i společných zážitků. Teď už máme první měsíc školního roku za sebou a můžeme se těšit na to, co dalšího si pro nás letošní družina připraví.