Do knihovny vtrhnou tři chlapci a jeden druhého překřikují: "Máte tady něco o tý Viktorce?.... Nó, přece o Viktorce?! " vykřikuje druhý. Paní knihovnici zjihne zrak, sláva, hoši měli hodinu literatury a touží po klasice. Ale pro jistotu kontroluje: "Máte patrně na mysli knižní titul BABIČKA od Boženy Němcové ?" Doslova hurónský řev dětí jí vrátí zpět do reality. " Neéé, nechceme žádnou Boženu ! My chceme něco o fotbale přece, něco o Viktorce Plzeň!"

"Nejde mi asi zvuk na počítači, potřebuju nutně sluchátka, máte je?" vrtí se netrpělivě chlapec, asi z páté třídy. Knihovnice se na něj dlouze zadívá a odpoví. "Mám a půjčím, ale znáš to  jedno kouzelné slovo ?" Chlapec nechápe a přitvrdí. "Jaký slovo, co jako? N e z n á m ! Po vteřině přemýšlení, bleskurychlá odpovědˇ. "Myslíte tohle joó.., no tak ...čárymáryfuk...noó! "

Partička dětí sedí v koutě knihovny u počítačů a cpou do sebe chipsy a různé sladkosti ze  školního bufetu. Dobrý oběd ve školní jídelně si žádá  ještě nějakou tu ňamku navíc. S pocitem dokonalých labužníků, loví ve svých sáčcích a potom rukama patlají po klávesnici počítačů. "Cožpak děti nevíte, že se v knihovně nesmí jíst? A dokonce tady má jeden mladík  na ubrousku rozložený  mírně  zdevastovaný moučník, který byl jistě součástí oběda a úžasně se drobí !"  zlobí se paní knihovnice právem. " My tady ale nic nejíme..., my tady  jen potichu mlsáme! " Vyloudí bezelstný úsměv na tvářích děti dojednoho!